Standard

Země původu: Německo Zařazení: lovecký pes

Klasifikace FCI: 	Skupina 8 : přinašeči, slídiči a vodní psi
		Sekce 2 :    slídiči s pracovní zkouškou

  

Krátký pohled do historie:     

 

Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří. 
Historicky lze doložit i název "křepelák".
     V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými znaky) a bílohnědá štěnata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů. 

     Rudolf Frieb (R.F.), který během několika desítek podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě. 
     Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve. 
     Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slídiči a všestranně použitelní lovečtí psi.


Celkový vzhled:

 

Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slídičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.


Důležité proporce:

 

Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1
Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1
Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1


 Chování a charakter (povaha):

 

Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:

  •   silně vyvinutá náruživost ke slídění
  •   chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci
  •   jemný nos
  •   radost z přinášení zvěře a radost z vody
  •   ostrost vůči zvěři a vůči škodné
  •   při příslušném výcviku a vedení sebevědomý, samostatný, kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slídič a všestranný lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost vlohám pro vystavování.


 HLAVA:

 

Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu.
Stop: jen málo vyjádřen.


 OBLIČEJOVÁ ČÁST:

 

Nos: nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos.
Morda: silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, rozhodně ne špičatá, ne kratší než mozkovna. 
Pysky: rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti.Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem 
          (schematicky při pohledu zepředu):

     Vpravo          M  P  C  I  I  C  P  M          vlevo
     Horní čelist    2  4  1  3  3  1  4  2          horní čelist
     Dolní čelist    3  4  1  3  3  1  4  3          dolní čelist

Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný.Líce: suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují. 
Oči: středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček. 
Slechy: vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním přesahující vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu. 
Krk: silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule rozšiřuje k hrudi. 

 

TRUP:


Hřbetní linie: jednotlivé části těla rovné, plynule přecházejí, záď lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní.
Kohoutek: silný a výrazný.
Hřbet: krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem. 
Bedra: dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem.
Záď: lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek. 
Hrudník: při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k lokti . Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý. 
Spodní linie a břicho: od posledního volného žebra je břicho dozadu přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí i podsadou. 
Prut: nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat nejvýše o jednu třetinu. 
(V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený). 

 

KONČETINY 

 

HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré zaúhlení.
Plece: silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad.
Nadloktí: při pohybu se lehce pohybuje kolem hrudníku.
Loket: těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený.
Předloktí: rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků.
Zápěstí: silné.
Nadprstí: nepatrně směřuje dopředu.
Tlapka: lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se obrušující drápy.


PÁNEVNÍ KONČETINA: 

Všeobecně: při pohledu ze strany dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné kosti.
Stehno: široké a velmi svalnaté, dobré úhlení mezi pánví a stehnem.
Koleno: silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem.
Bérec: dlouhý, svalnatý a šlachovitý.
Hlezno: silné.
Nárt: krátký, postavený kolmo.
Tlapka: viz. tlapka hrudní končetiny.
Mechanika pohybu: plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně těsně podle těla.
Kůže: pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace.  

 

OSRSTĚNÍ:


Srst: silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst (Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj. Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Barva: německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech: 

  1. jednobarevná hnědá nebo červená, často s bílými nebo bělavými znaky na hrudi a prstech
  2. hnědý nebo zřídka také červený bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými plotnami) nebo tygři , u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů.

U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené znaky (pálení) nad očima. na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru. 

 

VELIKOST A HMOTNOST:

 

Kohoutková výška:      

psi:   48 - 54 cm
feny: 45 - 52 cm

Hmotnost: odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).

 

Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky. 
Například:

  •   vyjádřený stop
  •   chybění jednoho prvního premoláru (P1)
  •   příliš hluboké volné pysky
  •   pevně nepřiléhající oční víčka
  •   příliš úzké zvukovody (dispozice k zánětu uší)
  •   sudovitý hrudník
  •   jemná nebo hedvábná srst, málo osrstěné břicho, prosvítající kůže
  •   malé odchylky od standardem stanovené velikosti či hmotnosti
  •   vysokonohost nebo příliš krátké běhy v poměru k hrudi

 

Těžké vady:

  • změny na pokožce (dermatitida, atopie)
  • chybějící zuby (kromě chybění jednoho P1)

 

Vylučující vady:

  •   vady v povaze, strach z výstřelu nebo nezájem o zvěř
  •   těžké vady chrupu (předkus nebo podkus, zkřížený skus)
  •   ektropium, entropium
  •   černé zbarvení

 

 Poznámka: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.

 

Český standard předložil klub Nkř. a byl schválen standardní komisí ČMKU v srpnu 1997  

 

Převzato ze stránek Klubu německého křepeláka