Pohyb psů v honitbě

Volný pohyb psů v honitbě se v poslední době stává velkým "jablkem sváru" mezi myslivci a pejskaři. Děje se tak většinou z neznalosti a ke konfliktům často dochází naprosto zbytečně, proto se pojďme na tento problém podívat trochu podrobněji... 

Právo zastřelit tzv. toulavého psa nemá přímo myslivec, ale myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž. Podmínky, za jakých může psa zastřelit, stanovuje Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., paragraf 14 odst. 1e): 

Myslivecká stráž je oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební; usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. 

Jsou období v roce, která jsou pro zvěř kritická a její rušení a stresování v takové době může snadněji než jindy vést k útrapám, nemocem a smrti. V takových obdobích nepouštějme na volno a nenechme ani dobře ovladatelné psy běhat po lese, v polích a lukách, kde se vyskytuje zvěř. Mezi taková období patří zejména zimní období s vysokou sněhovou pokrývkou a mrazy, velmi nebezpečná je ledová krusta. Prohnání psem může skončit smrtelně zejména pro zajíce a srnčí zvěř. Dalším takovým obdobím je doba vysoké březosti samic, kdy nosí již veliké plody, fyzická námaha je pro ně velmi obtížná a snadno dojde k vyčerpání nebo zranění. Tedy zhruba od března do kladení mláďat, které je další takovou kritickou periodou a připadá na období jara od dubna až května do června. Kryje se s obdobím snůšek vajec a sezení na hnízdech zvěře pernaté (bažanti, koroptve, vodní ptactvo) a dalších druhů ptáků. 
Člověku se srdcem na pravém místě a s opravdovým vztahem ke zvířatům by jistě nebylo jedno, zda způsobí újmu divokým zvířatům, natož aby ji způsobil úmyslně. Přesto se to stává, převážně asi z neznalosti. 

Znamená to tedy, že bychom neměli se psy do přírody chodit a nepouštět je z vodítka? To určitě není nutné. Ovšem stejně tak není nutné, aby pes byl celou procházku na volno. Psovi nijak neublíží, pokud ho připneme v místech, kde jsou třeba stopy zvěře, houští, mlaziny a podobně. Naopak, alespoň mu připomeneme, jak se má chovat na vodítku nejen ve městě. Neposlušné psy vodíme v lese pouze na vodítku. 

Stejně tak není zrovna rozumné, aby se náš pes připletl k cílenému odlovu. Tedy od poloviny května, kdy začíná doba lovu srnce obecného, se snažíme nerušit ve večerních hodinách myslivce na posedech (myslivec na několikahodinové čekané by Vám asi zrovna nepoděkoval...) a především potom v největší lovecké sezóně - na podzim - dáváme pozor, abychom se nepřimotali někam, kam jsme nechtěli. 

Stejně jako pejskaři, řidiči, policisté nebo lékaři, i myslivci jsou dobří a špatní, bohužel ti špatní jsou více vidět. Myslivost není ukájení sadistických choutek střílením do nevinných zvířátek, je to komplexní, plánovaná a kontrolovaná činnost. Druhy zvěře jako tetřev, tetřívek, koroptev, a na mnoha lokalitách i zajíci a bažanti nejsou kvůli nízkým stavům loveny, ovšem myslivci se o ně pečlivě starají a ony v dnešní kulturní krajině přežívají právě díky této péči. Riziko pro tyto populace představují už vysoké stavy prasat a lišek a v neposlední řadě silniční doprava. 
V České republice máme oproti některým jiným státům Evropy možnost volného pohybu krajinou a přírodou, to je výsada, ne samozřejmost. Nezneužívejme ji. Až příště potkáte myslivce, který bude narážet na přítomnost Vašeho psa, zkuste místo konfliktu reagovat slušně (že máte psa pod kontrolou tak, aby zvěř nerušil) a zamyslete se nad tím, že s volně pobíhajícím psem opravdu nemáte v honitbě co dělat. Pokud narazíte na slušného myslivce, jistě najdete společnou domluvu. Pokud ne, narazili jste bohužel na toho druhého. 

KDE A ZA JAKÝCH PODMÍNEK TEDY PROVÁDĚT LOVECKÝ VÝCVIK?

Spousta začátečníků zastává mylný názor - že si mohou se psem v přírodě provádět lovecký výcvik, jak se jim zlíbí. Nikoliv! Každá honitba většinou někomu patří, z pravidla mysliveckému sdružení, které o ni pečuje. 

Zkušení cvičitelé mi určitě dají za pravdu, že mezi základy loveckého výcviku patří především poslušnost, aport a poté disciplíny s aportem spojené. K tomu však honitbu nepotřebujeme, to se dá velmi dobře nacvičit i doma na zahradě, na cvičišti či v případě Prahy např. i v rozsáhlých městských leso-parcích (ve kterých často také narazíte na zvěř, která je ovšem velmi zvyklá na pohyb lidí a psů) - zde akorát pozor na konkrétní vyhlášky měst o volném pohybu psů... Pro další výcvik je potom potřeba se domluvit s místním mysliveckým sdružením, které má příslušnou honitbu na starosti. To mnohdy vůbec nebývá snadné, ale nedivme se myslivcům, že si z výše uvedených důvodů nechtějí do revíru pouštět psy, kteří jsou teprve ve výcviku a často se nechají snadno strhnout k pronásledování zvěře. 
Schůdnou cestou většinou bývá, pokud už v rodině či mezi známými a přáteli nějakého myslivce máte - může se za Vás ve svém sdružení přimluvit, popř. můžete výcvik v honitbě provádět v jeho přítomnosti. Pokud Vám jde jen o tuto činnost, můžete se např. domluvit na svolení, že v určitém období či v určitou hodinu můžete svého psa v honitbě cvičit. 
Kdo tomu však jednou propadl, většinou nezůstává jen u lovecké kynologie a dříve či později absolvuje zkoušku z myslivosti a stane se plnohodnotným myslivcem. V takovém případě pak můžete ve sdružení požádat o tzv. hostování - jakousi zkušební lhůtu, většinou na rok. Pokud se osvědčíte, pak Vás většinou přijmou za právoplatného člena. Ve sdružení máte určitá práva (tedy mimo jiné výcvik psa v honitbě), ale také určité povinnosti. Mezi hlavní povinnosti člena mysliveckého sdružení patří především brigády, zimní pravidelné přikrmování zvěře, v případě tuhé zimy i 2x až 3x týdně. V mnoha mysliveckých společnostech pak i chov bažantích kuřat ve voliérách a jejich následné vypouštění do honitby. A především důsledné tlumení škodné - kun a lišek odstřelem či norováním, za účelem udržení už tak málo početných stavů bažantů a zajíců, nemluvě o sporadicky se vyskytujících koroptvích. Jak je vidět - není to tedy zas taková "sranda", jak to na první pohled může vypadat. 
Některá myslivecká sdružení nové členy zarputile odmítají, jiná nové tváře (a především mladé lidi) uvítají. Proto se nevzdávejte hned při první odmítavé reakci v nejbližším MS, v dnešní době není problém do vhodného sdružení dojíždět i na větší vzdálenosti (není vyjímkou, že myslivci dojíždějí do honitby i přes 50 km). 

Na závěr bychom si měli uvědomit, že lovecký výcvik a stejně tak lovecké zkoušky jsou především přípravou na mysliveckou praxi. Abychom se mohli těšit z takovéto společné práce s naším čtyřnohým přítelem, je nezbytné brát myslivost jako celek, chápat ji a respektovat její pravidla. 

S použitím materiálů z internetu Alena Krčmářová